Nela vystudovala na pedagogické fakultě český a ruský jazyk a po roční pauze se rozhodla i pro doktorské studium. Stát se učitelkou ale nebylo její první volbou. Dlouhou dobu chtěla být módní návrhářkou, vážně také uvažovala o studiu žurnalistiky, protože ráda píše, a na gymnáziu ji oslovil i dramatický kroužek, takže zvažovala studium na JAMU. Nakonec se ale vzhledem k uplatnění rozhodla pro učitelství češtiny a ruštiny.
Ani o pokračování v doktorském studiu neměla Nela hned jasno. Po magisterských státnicích nastoupila na plný úvazek na střední školu v Kroměříži a dala si čas na rozmyšlenou. „Říkala jsem si, že uvidím, jestli mi to bude dávat smysl – a jak moc – a jestli se budu cítit využitá, nebo jestli mi bude něco chybět. A už od podzimu jsem cítila, že mi to studium chybí,“ popsala své rozhodování Nela.
Už za studií doučovala, dělala korektury nebo překládala a otevírala si tím různé možnosti pro budoucí kariéru. Nakonec došla k závěru, že i doktorát ji může posunout dál. „Může mi rozšířit odbornost a dát mi prostor pro další seberealizaci,“ vysvětlila Nela. Hned po začátku školního roku tak sepsala projekt ke své disertační práci a přihlásila se k přijímacím zkouškám na doktorské studium, které úspěšně složila.
Podpora od školy
Nela studuje program Jazyková a literární komunikace pod Katedrou českého jazyka a literatury. Ve své disertační práci se věnuje dramatizaci populární prózy v desátých a na počátku dvacátých let 21. století, čímž částečně navazuje na svou bakalářskou i magisterskou práci, v nichž se také zabývala dramatem, ač v jiných časových i tematických rovinách.
Zpočátku doktorského studia byla Nela nervózní, jak je bude dohromady s prací zvládat. Rozhodla se totiž pro prezenční studium, za které se měsíčně pobírá stipendium, takže se cítila zavázaná být poměrně často v Brně na univerzitě. Od nového školního roku se jí navíc naskytla příležitost učit na gymnáziu v Holešově a po zjištění, že jí doktorát vyšel, měla trochu strach, jak na její situaci zareaguje tamní ředitelka. „Paní ředitelka ale přijala můj doktorát s nadšením a s tím, že to bude určitě do budoucna podporovat, a poskytla mi prostor pro mé studijní aktivity,“ objasnila Nela.
Díky podpoře od ředitelky a uvědomění, že řadu studijních povinností může plnit odkudkoliv a nemusí neustále sedět v pracovně na univerzitě, se jí ulevilo a došla k závěru, že vše zvládne.
V rámci doktorského studia má řadu povinností. Kromě napsání disertační práce musí Nela její dílčí části prezentovat na konferencích – povinně se musí zúčastnit čtyř, z čehož dvě musí být v zahraničí. Na měsíc je také nutné vycestovat na stáž, která by měla souviset s disertační prací. Může si ji ale rozdělit na několik kratších stáží. Nela tak například v červenci vyrazí na dva týdny do Katovic. „V Těšíně byla uvedena česko-polská dramatizace Šikmého kostela, takže tam na dva dny pojedu s režisérem, který za touto dramatizací stál,“ představila Nela své plány. V Katovicích navíc bude mít přístup do knihoven, bude moci konzultovat různá témata a plánuje zjistit, jak vypadá v Polsku aktuální situace ohledně dramatizací literárních děl.
V rámci doktorátu má také publikovat čtyři odborné texty například v odborném periodiku nebo recenzním časopisu. Jednou měsíčně pak musí Nela v Brně absolvovat odpolední doktorské semináře a za celé studium odučit 150 hodin na univerzitě. „S vedoucím jsem řešila, že si to nechám na druhý nebo třetí ročník,“ osvětlila Nela.
Tím, že Nela musí pravidelně prezentovat a zúčastňovat se konferencí, jí studium pomáhá i zlepšovat se v komunikaci a vyjadřování. Podle svých slov mluví příliš rychle, ale snaží se na tom pracovat a posouvat se dál. Potřebuje také rozlišovat, kde a s kým komunikuje, a učí se přepínat mezi jednotlivými jazykovými kódy.
Učit a učit se
Skloubit doktorské studium s prací učitelky na gymnáziu je časově náročné, ale podle Nely se to dá zvládnout. „Kdybych doktorát dělala s nechutí a nebavilo by mě to, tak bych to nezvládala. Ale tím, že se do toho nemusím nutit a cítím, že mě to hrozně baví a můžu to propojit se zaměstnáním, tak mi to dává smysl,“ popsala Nela své pocity.
Veškeré své pracovní povinnosti se snaží plnit od pondělí do pátku a víkendy si nechává právě pro práci na doktorátu. V zimě navíc dělá lektorku lyžování a na školu jí tak zbývají jen neděle. K plnění vysokoškolských povinností pak využívá například prázdniny, během kterých se nemusí věnovat práci.
Nele se doktorské studium s prací učitelky propojuje a vzájemně se jí daří tyto dvě oblasti obohacovat. Vzhledem k jejímu zaměření na dramatizace ráda do výuky zařazuje dramatizační techniky při práci s textem. Navíc pracuje se současnou prózou a díky studiím, které musí pro disertační práci načítat, má zásobu knih, které může studentům doporučit.
Snaží se do výuky vkládat svůj všeobecný přehled a propojovat informace do souvislostí. „Teď s prváky děláme nejstarší literární památky, antiku a středověk, ale netvářím se, že dnešek neexistuje. Mluvíme o literárních cenách, o tom, že není jen odborná literatura a romány, ale i literatura mainstreamová, populární próza, která je v Česku považována za něco méněcenného,“ řekla Nela.
Nele pomáhá ve studiu i praxe učitelky. „V práci se cítím přirozeně a to, co vnáším do doktorátu a do projevů na doktorátu, se snažím ozkoušet i ve výuce. Jdu s kůží na trh, ale vnímám, že studenti mě za to nesežerou, když se něco nepovede,“ popsala své postupy Nela.
V pracovním životě ji nejvíce naplňuje, když vidí, že studenty výuka baví. „Nejvíc jsou asi takové ty chvíle, kdy u nich člověk dosáhne ‚aha momentu‘,“ upřesnila Nela. Motivuje ji vidět u žáků pokroky. Důležitost výuky češtiny vidí především v posouvání vyjadřovacích schopností studentů, je podle ní potřeba, aby se naučili správně argumentovat a obhájit si svůj postoj. Nechce tím ale znevážit ani důležitost pravopisu.
Učí se i „vypnout“
Když se Nela nevěnuje svým pracovním ani studijním povinnostem, preferuje aktivní odpočinek. Dvakrát týdně cvičí crossfit, v zimě lyžuje a v létě ráda chodí po horách. Kromě aktivního odpočinku také hodně čte a příležitostně píše knižní recenze. Poslední dva roky má ale problém uvědomit si včas, že si potřebuje odpočinout. „Kdybych neměla manžela, tak nemám nikoho, kdo by mi řekl: ‚Teď to vypni, už toho nech, máš toho dost, už nemůžeš‘. Já tu stopku často nemám a tím, že mě to fakt baví, tak ani necítím velkou únavu,“ podotkla Nela.
Pokud by Nela měla studentům, kteří zvažují doktorské studium kombinovat s prací na plný úvazek, dát radu, doporučila by jim si to hlavně dobře rozmyslet a diskutovat o případném studiu s potenciálním vedoucím. Od věci podle ní není ani sepsat si tabulku pro a proti. „Prostě zvážit to a uvědomit si, s jakým cílem to člověk dělá. Jestli mu jde jen o titul, nebo o odbornost,“ uzavřela Nela.
Autorka článku je studentkou Filozofické fakulty MU a stážistkou studentské redakce Magazínu M.
